(... ochutnávání čaje je velmi zábavnou činností. Můžeme ji provozovat zcela osamoceni, s přáteli i ve větší skupině zájemců o čaj!)
"Pijeme čaj a snažíme se jej poznat. Sejdou-li se alespoň dva čajomilové, nastává potřeba si své vjemy sdělovat. A najednou je ochutnávání čaje komplikovanější a ještě příjemnější. Jak ale popsat své chutě nejlépe? Jak charakterizovat zážitek při polknutí čajového doušku a jak sdělit vše, co se kolem zdánlivě jednoduchého pití čaje vynořuje? Leckdo by mohl namítnout, že zkoumáme jen barvu čaje, jeho chuť a vůni. A popsat tyto tři vjemy není nic složitého. Ale! Každý jedinec má svůj vlastní pohled, má svou jedinečnou vnímavost a může být v popisování svých bezprostředních pocitů více či méně omezen. Nemusí se dostávat slov a formulací, jež by přesně zážitek popsaly."
Podíváme-li se na "klasické" systémy, jež se k hodnocení a popisu čaje používají, zjistíme, že je každý jinak rozsáhlý, podrobný a venkoncem použitelný. Máme tu systém "anglický", jež je nejrozšířenější a je používán ve většině zemí produkujících čaj, které byly kdysi anglickými koloniemi. Popisuje specifickými výrazy suchý list, list vyluhovaný a samotný čaj. Podobně je to se starší "francouzsko-německou" klasifikací, jež může čaj popisovat několika slovy ale i celou stranou textu. Moderní systém "francouzský" je postaven na přebírání pojmů z ochutnávání vín (enologie) a snaží se o popisy velmi podrobné, mnohdy zatížené vlastními (a nepříliš dobře popsatelnými) vjemy dané zkušenostmi a citem každého jedince. Přeci jenom čaj je - oproti "hotovému" vínu - velmi živou věcí. Při každé přípravě se může tvářit jinak a popisy se tak mohou znatelně lišit. Ačkoliv je ochutnávání a hodnocení čaje (tedy jeho degustace) degustacím vína velmi podobná, má svá specifika a odlišnosti. Osobně se domnívám, že původní jednoduché systémy, jako je například čínský, jsou nejlepší a nejpoužitelnější, aniž by musel čajomil složitě vstřebávat více či méně složitou strukturu členění a termínů jiných "modernějších" klasifikací.
(obrázek v přípravě)
Čínský systém je orientovaný hlavně na zelené čaje. Zaměřuje se na samotný suchý list (tvar, barva, vůně), namočený a vyluhovaný list (vzhled, vůně, chuť) a vlastnosti nálevu (vůně, barva a chuť). Veledůležitý je vnější aspekt suchého čajového listu. List nesmí obsahovat prach a úlomky, musí být pravidelný a charakteristický pro daný druh čaje. Barva nesmí být příliš tmavá ani tupá, měla by být svěží, živá, jemná zelená... Smočený list nemá být příliš potrhaný, poškozený a má mít barvu odpovídající druhu čaje. Barva čaje musí být brilantní, nikoliv příliš tmavá, tupá či kalná. Chuť je požadována osvěžující, dostatečně hutná a příjemná. Rozhodně nemá připomínat vařenou zeleninu či být příliš svíravá. Vůně je zřejmě nejkomplikovanější. Rozeznávají se různé vůně květinové, ovocné, vegetální, pečené a kořenné. Zajímavým momentem při hodnocení a ochutnávání čaje je zkoumání vyluhovaného listu. Čínští ochutnavači oceňují vůni ještě teplých listů, ze kterých lze v podstatě cítit stejné vůně jako z čaje (ale obvykle zbavené těkavých, někdy intenzivních podílů). Jsou tak často cítit vůně, které se teprve začínají uvolňovat a v profilu hotového čaje je najdeme většinou jako nedominantní tóny. Mohou se též dobře ukázat vady čaje způsobené jeho poškozením (plísně, špatné skladování aj.). Na vyluhovaném listu je především znatelný stupeň jemnosti sklizně. Pěkně rozeznáme podíl listů z mladých výhonků, starší a staré listy. Lze sledovat, jak byl list pečlivě zpracován, jedná-li se o ruční či mechanický sběr apod.
pozn.:
uvedený text je upravenou částí mého článku publikovaného v časopisu VĚ HVĚZDÁCH - rodinný časopis (č. xx, x-x/2013, čajový článek č. 27)
související články:
Pijeme, pijeme, pijeme ... a obdivujeme čaj i byliny!
Jak ochutnávat čaje a byliny - 02